ROLE OTCE
Psychologie měla po dlouhou dobu tendenci zdůrazňovat úlohu matky. Významným důvodem pro to byl vliv Freuda a později Bowlbyho (Parke,1996). Ti na dlouhá desetiletí určovali trend, který viděl matku jako důležitější pro vývoji dětí. Dnešní výzkum však ukazuje, že oba - matka i otec, jsou stejně důležití. Někdy se hovoří o revizi tradičního pohledu.
Výzkum ukazuje, že vliv otce na vývoj dětí je velmi významný.
Otec ovlivňuje:
- schopnost socializace dětí
- uspokojivost vztahů dětí s vrstevníky a dospělými
- oblíbenost dětí v kolektivu
- schopnost dětí zvládat své vlastní emoce
Děti, kterým se otcové věnují, mají:
- snazší počátek školní docházky
- dokáží utvářet zdravější a vyrovnanější přátelství
- jsou kompetentnější ve vytváření a udržování vztahů
Kvalita vztahu s otcem rozhoduje o míře agresivity chlapců nebo o jejich tendenci stáhnout se do pasivity. U otce je důležitá kvantita a kvalita času, který tráví s dětmi. Je důležité, aby otec vytvářel bezpečnou vazbu s dítětem. Podstatná je také míra fyzického kontaktu při hře a množství pozitivních pocitů, které u dětí vyvolává. Také je důležité, aby otcové byli méně direktivní při hře. Otcové, kteří vyjadřují spíše pozitivní emoce a nereagují negativně na nepříjemné emocionální projevy dětí, je lépe vybavují pro jejich vztahy. Otec jedná s dětmi odlišným způsobem než matka a má nezaměnitelnou úlohu při jejich vývoji a výchově.
V období dospívání otcové podporují oddělenost, nezávislost, asertivnost a odlišnost dětí a usnadňují jim získání vědomí vlastní identity a autonomie tím, že vytváří klima potřebné pro rozvinutí vlastní diferencovanosti. Později otcové pomáhají dětem osvojit si mužskou nebo ženskou roli.
Otcova angažovanost má vliv na intelektuální vývoj dětí a všeobecně na jejich uspokojení v manželství a v životě. Je velká pravděpodobnost, že syn, jehož otec nebyl v jeho životě přítomný, si osvojí tzv. kompenzační maskulinitu = může se někdy chovat příliš tvrdě a asertivně (neúměrně rozvinuté maskulinní atributy) a jindy se u něho mohou projevit femininní vlastnosti jako např. závislost. Výzkum ukazuje, že takový muž může mít narušenou schopnost oddálit své okamžité uspokojení a může se obtížněji vyrovnávat s frustrací a stresem.
U dcery o míře jejího ztotožnění s její ženskou rolí rozhoduje otcova vlastní maskulinita, podpora a souhlas matky a otcův pozitivní postoj k ženským činnostem dcery. Je znovu zajímavé, že role otců se zde zdá být důležitá a jedinečná.
Trendy v naší společnosti neusnadňují roli mužů jako otců. Otcové jsou často příliš zaměstnáni prací, působí na ně mnoho existenčních nejistot a často jim schází model "role zdravého otce" v jejich vlastní rodině. Přesto ale ve společnosti roste pozitivní zájem, obzvláště mladších mužů, o své děti s tužba dát jim to nejlepší, co mohou a být jim dobrými otci.
Použitá literatura:
Parke R.D.: Fatherhood, Cambridge: Harvard University Press, 1996, 119-178
LeCamus Jean, Zaouche-Gaudron Chantal: Otec a socializace nejmenších, Psychologie dnes, 6, 1 (2000), 16-18
Warshak R.A.: Revoluce v porozvodové péči o děti: Otcovský faktor a mystika mateřství, Praha, 1995, 30-69
Raus Pavel: Role otce v rodině, Sborník přednášek konference Otcovství, Brno: CENAP, 2004